Kollár Jan

Jan Kollár (1793 – 1852) se narodil se 29.7.1793 v Mošovcích na Slovensku, nedaleko Martina. Pocházel z rolnické rodiny. Přes odpor otce po studiích na gymnáziu v Kremnici odešel do Banské Bystrice a na evangelické lyceum do Bratislavy.

Již v mládí si Kollár uvědomoval nutnost bojovat proti pokořování slovenského národa. Roku 1817 odešel na univerzitu do německé Jeny, kde se začal připravovat na povolání evangelického kněze. Krom jiného se zde věnoval filozofii, historií a přírodním vědám. V Německu se setkal s vlivnými lidmi, setkal se i s Goethem.

Vlivem politických událostí si velmi uvědomoval ohrožení Slovanů v německém živlu. A tak se snažil posilovat slovanské vědomí, především národa českého, k němuž počítal i Slováky. V Jeně se zamiloval do dcery evangelického pastora Friederiky Wilhelmině Schmidtové. Měl zde možnost získat místo kazatele, ale i přesto, i přes lásku k Frederice, odešel po studiích roku 1819 zpět na Slovensko a zde se stal evangelickým knězem ve slovenské menšině v Pešti.

Zde Jan Kollár působil celých třicet let. Žil v prostředí, které ho nechápalo. Izoloval se od veškerého dění na Slovensku, neporozuměl národním snahám Štúrovcům a v r.1848 odmítl všechny pokusy o povstání. Proti maďarizačním tendencím hledal podporu ve Vídni. Zde se stal profesorem archeologie. Dne 24.1.1852 ve Vídni zemřel. Jeho tělo bylo převezeno do Prahy teprve na počátku 20. století.

Dílo:

Paměti z mladších let života

Básně (1821) - sbírka milostných a vlasteneckých básní. Jádro sbírky je tvořeno 86 znělkami, jejichž hlavním motivem je láska. První oddíl je naplněn láskou radostnou a šťastnou, druhý oddíl je tvořen smutkem z rozchodu a bolestnou touhou. Básník zde vyjadřuje lásku k Míně (W. Schmidtové), která vyjadřuje ideál milované ženy, ženy krásné, citově a duševně bohaté. Krom milostných básní jsou ve sbírce skladby odrážející tehdejší situaci ve společnosti a kultuře.

Slávy dcera (1824)

Spolu s P.J.Šafaříkem a J.B.Benediktem sbíral slovenské národní písně a připravil je k tisku – Písně světské lidu slovenského v Uhřích. Sám vydal sbírku Národnié zpievanky

Myšlénky o libozvučnosti řeči vůbec, obzvláště českoslovanské

Cestopis obsahující cestu do Horní Itálie (1843)

Staroitalia slavjanská (1853) – vyšla až po Kolárově smrti. Dílo mělo dokázat, že Itálie byla prapůvodně osídlena slovanskými kmeny, na jejichž kultuře vyrostla kultura starověkého Říma.

O literárnej vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slavskými